Všechno, co patří k městu
Pro rozvoj vzdělání a rozšíření mateřského jazyka musely být zakládány české školy. Před rokem 1918 tu existovalo pět typů škol s vyučováním v německém jazyce. Po připojení k ČSR jejich počet poklesl a v roce 1924 všechny zanikly
V září 1920 se vyučovalo česky na pěti třídách obecné školy a v roce 1921 byla založena měšťanská škola a postupně další paralelní třídy. V novém pohraničním městě nacházelo hodně mladých učitelů své pracovní příležitosti.
Velice aktivní byl řídící učitel Jan Žáček, který tu působil mezi světovými válkami, a vedle toho se věnoval místní historii. Pod jeho vedením vyrůstali všestranně nadaní učitelé: Josef Bartuška, Karel Valter, Jan Tichý – všichni měli velký podíl na kulturním rozvoji v Českých Velenicích.
Foto: Měšťanská škola, zřízená v r. 1921
K aktivně činným kulturním organizacím patřila amatérská divadelní skupina Čechie a pěvecký spolek. Významný byl také spolek „Malodomkář“.(Kleinhäusler) Dobrý zvuk měla i dechovka železničních zaměstnanců, založená roku 1888 kapelníkem Janem Harudou.
V roce 1930 se rovněž v Českých Velenicích narodil známý malíř a ilustrátor Adolf Born.
V oblasti sportu udával tón tělocvičný spolek Sokol. Mnoho členů měl tenisový spolek, nové tenisové kurty byly vybudovány u „Parlamentu“. V roce 1922 bylo v prostoru dnešního sídliště vybudováno hřiště sportovního klubu Vitoraz, v roce 1932 byl na Lužnici zřízen rekreační rybník.
V době 1. republiky bylo mnoho českých občanů pobožných.
Vedle nejsilnější římskokatolické církve byly zastoupeny také Církev československá husitská (od roku 1971 pod názvem Církev československá) a Českobratrská církev evangelická Na postavení nového kostela čekali věřící od konce 19. století. Projekt vypracoval A. Pilc z Prahy, v květnu 1935 byl položen základní kámen a 22. prosince se slavilo dokončení stavby. Během dvou let byla vybudována fara a park. Díky dobře zvolenému místu ke stavbě ušel kostel bombardování. Původně měl být totiž postaven u vodárenské věže za viaduktem. Papež však udělil požadovanou výjimku, takže českovelenický kostel Blahoslavené Anežky České mohl být posvěcen ještě před jejím svatořečením.
