1938 bis 1945 - doba okupace
Foto: Einmarsch der deutschen Truppen
vor dem Hotel Konsul
Nástup fašismu v sousedních zemích od roku 1933 začal postupně ovlivňovat i život v ČSR, především v západním a jižním pohraničí. Byla zesílena civilní ochrana, průmysl začal vyrábět vojenskou techniku. Mezi státy se rozšiřovala špionáž.
V roce 1937 skutečně hrozila válka. Volby byly odloženy až na 22. květen 1938 v naději, že se do té doby napjatá situace uvolní. 2447 českovelenických voličů vybíralo z kandidátů českých politických stran, ale také ze Sudetoněmecké strany Konráda Henleina, která byla podporována vojenskými úřady v Gmündu. Navzdory fašistické moci se do třicetičlenné městské rady dostali jen dva členové německé politické strany. Starostou byl zvolen mladý železniční zaměstnanec František Sivera.
Chaotická situace trvala až do 23. září 1938, tehdy vyhlásila československá vláda (nicht tschechische) mobilizaci.
Rezervisté až do ročníku 1940 nastoupili ke zbrani a byli připraveni bránit republiku v dobře vybavených pohraničních bunkrech.
České rodiny emigrovaly – přes zákaz – do vnitrozemí. Zodpovědní představitelé města se snažili zachránit i majetek města. Materiály železničních dílen byly evakuovány. Školní a městský archiv byly 28. září 1938 odvezeny do Tábora. Poslední vlak do Českých Budějovic odjel 29. září 1938 v 9 hodin.
„Mnichovský diktát“ rozhodl 30. září 1938 o osudu české (druhé) republiky. Pohraniční oblasti byly bez boje připojeny k Německu. Němci tvořili v Českých Velenicích nepatrnou menšinu (4% - 4.780 Čechů /180 Němců). To dávalo naději! Přesto připadlo město 6. října 1938 německé říši. Postihlo to všechny obce, které byly v roce 1920 přičleněny k ČSR, kromě Tušti (Schwarzenbach). Okupované území připadlo k říšské oblasti Dolní Dunaj (Niederdonau).
Foto: Adolf-Hitler-Straße 1948
Casino beflaggt, daneben Konditorei Tomaschko
V Českých Velenicích zůstalo jen asi padesát českých rodin. Situaci popisuje zachovaný zápis starosty Františka Sivery v městské kronice (zkráceno):
Dostal jsem zprávu, že k obsazení města dojde ve 12 hodin. Byl jsem zdrcen, když jsem viděl, že i živnostníci a lidé, u nichž bych něčemu takovému nebyl věřil, vyvěšovali vlajky s hákovým křížem. Okolo 12. hodiny jsem přišel k radnici a očekával německou armádu. Skupina vojáků se přibližovala s příslovečnou německou disciplínou. Smekl jsem klobouk a čekal jsem. Vojáci pochodovali kolem mě a přešli mě asi o dvacet kroků. Velitel přikázal zastavit. Celé moje tělo ztuhlo. Stál jsem proti veliteli, vojáci kolem mě utvořili kruh. Zůstával jsem strnulý, ale moje povinnost mi dala sílu. Přátelsky, ale pevným hlasem jsem se představil, řekl jsem, že plním svou povinnost jako starosta města, předal veliteli klíče od kanceláří a požádal ho, aby občanům, kteří toto město zakládali, a proto zde i nadále zůstávají, nebylo ukřivděno. Slíbil to, pokud budou dodržovat předpisy a nařízení. Další události ale ukázaly, že tyto sliby byly jen formální.
Veškerá činnost českých politických stran byla zakázána, české školy byly zavřeny, aby sloužily potřebám armády, obyvatelé, hlavně učitelé, kteří vystupovali proti okupaci, byli zatčeni, český starosta Velenic musel odevzdat všechny spisy a pokladní hotovost 200.000 Kč. Vzpomněl jsem si: Tenkrát jsme přebírali obec z německých rukou se stotisícovými dluhy, milióny válečných dluhopisů, polámaný stůl, pár židlí a starou pokladnu.
Na obraze města se objevily hákové kříže a německé nápisy. 8. října bylo Němcům odevzdáno vysoce rozvinuté pohraniční město s moderním železničním uzlem. Co Češi zavčas nezničili nebo neposlali pryč, padlo do rukou okupantů. Obsazené železniční dílny nebyly provozuschopné, muselo být na příkaz Německých říšských drah veškeré jejich evakuované zařízení dopraveno zpět.
Na pár týdnů nebyl do obsazeného města přístup. Teprve od 20. listopadu byla definitivně vyznačena vojenská státní hranice. Obsazené České Velenice byly nejprve uváděny pod názvem Gmünd - Bahnhof (Gmünd – Nádraží). V roce 1942 pak byla obec připojena ke Gmündu jako Gmünd III. V tomto nejsou historické prameny zajedno. Někdy je název Gmünd III používán během celého období války nebo se vyskytují obě pojmenování v jednom názvu (Gmünd III – Bahnhof). Jisté je, že Československá republika a rovněž město České Velenice zmizely během těžkých válečných let z mapy světa.
