Druhá světová válka – bombardování
Ve srovnání s krutostmi na frontě doléhala válečná situace na Gmünd a České Velenice jen okrajově. Začátkem roku 1945, když byla Hitlerova porážka již zřejmá, doufali mnozí, že ji město přečká bez větších válečných útrap.
Jeden z nejhroznějších okamžiků přišel ale v prvních jarních dnech. Několik minut před polednem 23. března 1945 byl vyhlášen letecký poplach. Krátce nato bombardoval město angloamerický letecký svaz. Nálet na město přišel z jihozápadu a trval asi 30 minut. Cílem deseti bombardérů typu 24 Liberator 15 byl strategický železniční uzel s dílnami a vojenskými sklady. Asi tisíc shozených bomb zanechalo po sobě nepopsatelnou hrůzu a nesčetné škody.
Tento zničující nálet byl částí plánu akce Clarion, podle níž mělo 7000 pumových útoků na konci války způsobit úplné zničení německých průmyslových závodů a důležitých komunikačních uzlů.
22. března byl vydán písemný rozkaz č. 145, krycí název „Bakar (Pekař), který přikazoval bombardovat 23. března v 11.55 hodin Gmünd. Součástí tohoto plánu bylo rovněž bombardování Českých Budějovic.
Situace ve městě během pumového útoku byla nepřehledná. Rozpadající se německá správa už nebyla schopna posoudit, co je třeba udělat. Údaje o počtu zdejších mrtvých se pohybují mezi 150 – 170 osobami. Údaje o ztrátách na životech německých vojáků a zajatců v transportním vlaku na nádraží jsou sporné (podle těchto údajů 500 – 1300 osob). Zranění byli kvůli poskytnutí první pomoci dopraveni do Besedy nebo do nedalekých nemocnic v Rakousku.
Identifikovaní mrtví byli v rakvích převezeni do Gmündu a tam se pak na náměstí konal společný pohřební obřad. Otřesný pohled byl také na pozůstatky těl v kostele v Českých Velenicích. Bezprostředně po bombardování začalo vystěhovávání obyvatel města. Nejprve šli ti, kteří ztratili střechu nad hlavou. Pak je následovali ti, kteří přišli o pracovní příležitost, hlavně na dráze a v železničních dílnách. Poslední skupinou byli němečtí váleční zločinci, kteří prchali před spravedlností.
V průběhu několika týdnů bylo město, které bylo zničeno, skoro liduprázdné. Německá správa z Gmündu už nefungovala. Tuto situaci využili čeští obyvatelé a 29. dubna 1945 založili bezpečnostní službu (Revoluční gardu) – na čele s Jiřím Polákem – (později byla nazvána Správní komisariát) na ochranu a k zajištění životních podmínek českých obyvatel.
Foto: bombami zničené domy, - v levo: 2. dům kavárna Autritt, dnes tam stojí prodejna potravin
vpravo: namísto domu za hotelem Konsul se nachází vietnamský obchod
Rudá armáda vtáhla do Gmündu ze směru od Vídně 4. května 1945; 6. května byly obsazeny úřední místnosti SS v budově celního úřadu a kancelář Hitlerjugend v prvním patře domu pana Kotala. Osvobozenecká armáda vstoupila do Českých Velenic 7. května 1945.
Rudá armáda převzala v prvních poválečných letech správu nádraží a železničních dílen. S pomocí obyvatel odklízeli vojáci trosky z kolejí a nádražních budov. Hlavním úkolem bylo rychle zahájit provoz železničního uzlu. Rudá armáda byla ubytována v Besedě. Zde byla také zřízena karanténa pro navrátilce z koncentračních táborů a z fronty. Po vhodném ošetření mohli být tito lidé různých národností transportováni do svých domovů, Teprve 23. května se vrátili do města první starousedlíci – s nimi přišli i noví lidé. V té době byl ustanoven první národní výbor a jako jeho předseda byl jmenován František Sivera, který byl starostou již v době první a druhé republiky (květen 1938 - březen 1939)
. Byla vypracována přesná evidence obyvatel a zajištěn příděl potravin a jiné potřeby. Rovněž musela být navázána spolupráce s okresní správou. Ustavení národního výboru v našem městě se stalo historickým okamžikem (historickou událostí, která), který znovu zařadil město po šesti letech války mezi československá města.
