Samostatná republika
Narůstající patriotismus českého národa z konce 19. století před 1. světovou neustále sílil. Rakouské úřady měly také málo pochopení (známé okolnosti: monarchie, panovník, mnohonárodnostní stát, příliš málo porozumění pro lidi).
Ještě v roce 1916 zahájily rakouské školské spolky podpisovou akci proti zakládání vlastních českých škol v pohraniční oblasti. Češi z Unter-Wielandsu, kteří tuhle výzvu nepodepsali, byli vykázáni ze svých bytů, čtenářský a zábavní spolek Beseda byl dán pod policejní dohled. Také byla zapovězena jakákoli kulturní a společenskopolitická činnost, v železničních dílnách byl zakázán dokonce i český jazyk. V roce 1918 eskalovala situace
Foto: Beseda
(málem), když bylo 28.10.1918 oznámeno vyhlášení samostatné Československé republiky Pronásledování českých obyvatel na dosud ještě rakouském území dosáhlo v květnu 1919 svého vrcholu.
Čeští železniční dělníci byli propuštěni, obchodníci nesměli Čechům nic prodávat, majitelé domů dávali českým nájemcům výpovědi. S velkým nadšením přivítal samozřejmě český národ vznik vlastního samostatného státu. Situace se částečně uklidnila, když vešla v platnost mírová smlouva ze St. Germain. Nové Rakousko uznalo samostatnost a nedotknutelnost ČSR a odstoupilo novému státu sporná pohraniční území (118,3 km2 s 11.076 obyvateli).
